Balíček ozdravných opatření pětikoaliční vlády ošetřil vybrané příjmy a výdaje státního rozpočtu pro roky 2024 a 2025. Převážnou tíhu snížení rozpočtového deficitu z letošních 3,5 procenta HDP na 1,8 procenta v roce 2024 a 1,2 procenta v roce 2025 mají nést občané, zejména středně a nízkopříjmoví. To je jednoznačně viditelné ze struktury příjmů a výdajů, jež se mají legislativně upravit ještě v letošním roce.
Na straně výdajů má stát ušetřit převážně omezením národních dotací. Doufejme jen, že se to bude vztahovat i na nestátní neziskové organizace s jejich měkkými projekty na výzkum nejrůznějších oblastí ve světě bez vztahu k naší zemi, či naopak ovlivňující dění v naší zemi směrem k oklešťování demokracie a svobody slova. Podrobným studiem materiálů ministerstva financí se také dozvíme, že „platy ústavních činitelů porostou v rámci solidarity s reálně klesajícími platy v ekonomice pomalejším tempem.“. Neměly by se platy ústavních činitelů vyvíjet podobně jako platy v ekonomice, které reálně klesají? Snížení provozních výdajů státu včetně objemu platů ve státní sféře je krok správným směrem. Snad v rámci zmenšení objemu těchto výdajů budou zrušena nadbytečná ministerstva s ministry bez portfeje, ohromné množství poradců a politických náměstků.
A co nás čeká na příjmové straně? Daň z příjmů právnických osob zaznamená na základě změny sazby z 19 procent na 21 procent v roce 2024 zvýšení daňových výnosů až v roce 2025, a to jen o 22 miliard korun. Společnosti se tak budou na konsolidaci veřejných financí podílet z hlediska příjmů necelou třetinou. Mezi nimi je přitom celá řada vysokoziskových firem, jejichž dividendy proudí každoročně ve stamiliardových částkách zahraničním akcionářům. Je to výsledek neuvážené privatizace zejména z devadesátých let s tehdy příliš vysokou podporou státu v podobě výhodných investičních pobídek a desetiletých daňových prázdnin. Milá vládo, co tak místo nesmyslně postavené časově omezené daně z mimořádných zisků pro roky 2023 až 2025 nastavit klasické sektorové či progresivní zdanění?
Změny u daně z příjmů fyzických osob sice představují další zprogresivnění zdanění, ale ta stále nedosahuje takové míry solidarity vysokopříjmových spoluobčanů s nízkopříjmovými jako v ekonomicky vyspělejších zemích. Z nich si přitom bereme příklad a jejichž životní úrovně chceme dosáhnout. Kromě toho bude zrušena řada daňových úlev, jež se v průběhu let do zákona o daních z příjmů promítly. Vláda tak již nepodporuje prostřednictvím daní manželství, rodiny s dětmi, ani studující. A dokonce nepodporuje ani odbory, jelikož členský příspěvek již nebude položkou snižující základ daně a tím i samotnou daň. Pokud jsou odbory v této zemi dostatečně silné, nenechají si to líbit a budou konat.
V zákoně o daních z příjmů je i další zajímavá daňová úleva. Jedná se o výdaje na výzkum a vývoj. Tyto výdaje jsou nejen daňově uznatelné, takže se odčítají od příjmů, ale ještě jednou se odečítají od základu daně. Na výzkum a vývoj vynakládají částky zejména kapitálově silné společnosti se zahraničními vlastníky, které tak v tuzemsku odvedou nízké daně z příjmů a o to vyšší částky zisku po zdanění putují v podobě dividend do zahraničí, jak je uvedeno výše. Původní záměr, který byl touto daňovou úlevou sledován, aby se stala ČR vědeckotechnickou velmocí, se za 18 let její existence nepotvrdila. Proč vláda nezruší právě tuto položku?
Na druhé straně je pravda, že se zrušením daňových úlev a výjimek sníží administrativa na straně správce daně i daňových subjektů. Pokud by se v zákoně o daních z příjmů odstranily všechny daňové úlevy, představovaly by daňové výnosy asi 300 miliard korun vybraných navíc.
Téměř se nechce věřit, že zavedením snížené sazby DPH ve výši 12 procent, namísto současných dvou 10 procent a 15 procent, a dalšími přesuny mezi sazbami dojde ke snížení výnosů v roce 2024 o 4,1 miliardy korun, přičemž jen přesun potravin, bydlení a zdravotnických výrobků z 15 na 12 procent podle materiálu MF přinese úsporu občanům ve výši 6,3 miliardy korun. Vláda si pochvaluje, že změny sazeb DPH vytvoří protiinflační stimul. Takové tvrzení není na místě. Obecně lze totiž očekávat, že zboží a služby s přesunem do vyšších sazeb podraží možná i o více než o příslušný rozdíl procentních bodů sazeb a naopak, zboží (zejména potraviny) s přesunem do nižší sazby DPH, a to dokonce nově u knih i do nulové sazby, většinou nezlevní, což jsme si již v ČR dříve u obdobných změn vyzkoušeli. Takže stále budeme jezdit nakupovat zejména potraviny do sousedních zemích, jak doporučuje poradce premiéra a budeme přispívat do jejich rozpočtů? Asi ano, v Německu je sazba na potraviny 7 procent, v Rakousku a na Slovensku 10 procent a v Polsku po zrušení přechodné sazby nula procent na základní potraviny to bude 5 procent, tedy stále méně než 12 procent v ČR. A tři sazby u nás zůstanou. Kde je tedy avizované zjednodušení administrativy, když tři sazby zůstanou?
Úprava sazeb spotřebních daní u tabákových výrobků a lihovin v letech 2024 a 2025 nemusí přinést teoreticky vypočtený vyšší výnos o 5,9 a 1,1 miliardy korun. Jedná se o velmi citlivé komodity, kdy skokovým zvýšením sazeb může dojít ke zvětšení černého trhu, takže meziročně mohou daňové výnosy naopak poklesnout, což se již v minulosti několikrát stalo.
Daň z nemovitých věcí byla dle zákona o rozpočtovém určení daní vždy výnosem obcí. Vláda plánuje zvýšení sazeb této daně z pozemků a ze staveb až na dvojnásobek plně ve prospěch státního rozpočtu včetně zavedení automatické valorizace daňové povinnosti podle inflace. Poplatníkovi daně je úplně jedno, kam jeho výnos míří, zda do místního rozpočtu či státního rozpočtu. Proč není možné tuto daň upravit tak, aby základem daně byla tržní cena a zdanění bylo progresivní s tím, že pro většinu občanů by se výše daňové povinnosti oproti současnosti příliš nezměnila? Ve vyšší míře by ji platily podnikající právnické osoby, které nemovitosti využívají k tvorbě zisku.
Výsledkem realizace ozdravného balíčku bude opětovné plnění jednoho z konvergenčních kritérií pro přijetí eura, kdy se rozpočtový deficit v letech 2024 a 2025 dostane pod 3 procenta HDP. Ještě zkrotit inflaci a pokud tato vláda bude vládnout i po roce 2025, vnutí občanům euro, i když jej většina nechce.
Yvona Legierská
ekonomka, bývalá náměstkyně ministra financí,
členka spolku Nespokojení
