Debata je dnes vlastně o tom, zda Senátem již schválený prezidentův nominant Fremr odstoupí z nominace do Ústavního soudu (ÚS)… Z logiky věci by mělo následovat i odstoupení předsedy ÚS Baxy, neboť i on soudil ilegální exulanty.
Nemohu se ubránit dojmu, že statut „pilíře“ komunistické moci vadí selektivně. Moc v každém státě stojí především na několika pilířích: na politicích, prokurátorech, soudcích, policii, vojsku, tajných službách a (v našem případě) na servilních médiích. Kdo v nich působil a působí, zvlášť v rozhodujících pozicích, je aktivním pilířem aktuálního režimu. Režim se mu za to odměňuje výhodami a penězi, které před tím vyždímal od běžných pracujících. Mám pocit, že u prezidenta Pavla dnešním prorežimním progresivistům, jeho role pilíře komunistické moci až tak nevadila. Tím, že přeběhl z tábora míru Varšavské smlouvy do tábora míru NATO, se očistil a prokázal příkladné polepšení. Tento názor pomíjí fakt, že složil přísahu věrnosti Komunistické straně Československa a její moci. To je jisté, už tedy nevím, zda musel po roce 1989 přísahat nově, tentokrát jiné moci. Určitě přísahal jako prezident a slíbil věrnost, zase někomu jinému. Jakou mají cenu tyto sliby, nechám na posouzení čtenářů.
Připomíná mi to legendární výrok proslulého sykofanta knížete Talleyranda, který se při svém jmenování do své poslední pozice, velvyslance Francie v Londýně nechal slyšet, že „…toto je jeho devátá přísaha“ a doprovodil to smíchem. Ta poslední přísaha byla ke králi Ludvíku Filipovi.
U pana soudce Fremra jeho role za minulého režimu vadí zjevně víc. Přitom on se taky změnil z komunistického soudce, na soudce v mezinárodních, dokonce západních, demokratických strukturách. To mu moc v očích progresivistů nepomáhá. Zajímavé je, že u jiných ústavních soudců, soudců nejvyššího soudu a vrchních soudů nikdo systematicky neprověřil jejich aktivní zapojení do politických kauz minulého režimu. O mnohých se přitom toho hodně šušká. Jednomu prominentnímu ústavnímu soudci začínajícímu na severu Čech se prý mělo dokonce říkat „rudý“ kat. Jeho členství v KSČ ale nebránilo tomu, že se hřál v přízni ministra Pospíšila, tehdy za ODS (nyní TOP 09 a zítra…?), dnes příkladného rusožrouta a nyní „bijce“ operní pěvkyně původem z Ruska, která dlouhodobě žije a platí daně ve Vídni.
Na soudruha prokurátora, dnes pana nejvyššího státního zástupce Stříže se už vlastně zapomnělo. U někoho se minulost pitvá, zatímco u jiných se přehlíží nebo zlehčuje. Jde jen o náhodu anebo cílenou formu propagandy? Když už vláda platí Ústav pro studium totalitních režimu, neměla by si nechat prověřovat každého kandidáta na špičkové mocenské pozice ať v policii, státním zastupitelství, tajných službách a soudech? Takhle to vypadá, že jde jen o účelové otevření vybraných šuplíků… České demokracii to moc nepomůže.
Jiří Paroubek
