Lidé si dnes v Lidicích na Kladensku připomněli 81. výročí vyhlazení obce nacisty v době tzv. heydrichiády. Prezident Petr Pavel při té příležitosti novinářům řekl, že lidická tragédie je stále aktuálním symbolem, protože po celém světě v rámci různých konfliktů umírá civilní obyvatelstvo. Vedle oficiální akce u hlavního památníku se uskutečnilo pietní shromáždění i u sochy lidické ženy, které zorganizovaly Levickové kluby žen (LKŽ).
»Ženy vždy byly a jsou proti válce a chceme, aby to slyšela i naše vláda,« zmínila předsedkyně Celorepublikového výboru LKŽ Květa Šlahúnková ve svém projevu u sochy lidické ženy aktuální situaci. Podle ní Levicové klub žen chtějí, aby se pětikoaliční kabinet více staral o naše občany, a ne o ukrajinské oligarchy. Zástupkyně LKŽ následně položily květiny k Památníku dětským obětem.
Ukrajinský konflikt zmínil již na počátku dnešního programu i pražský arcibiskup Jan Graubner, ačkoli jiném duchu. Při bohoslužbě na základech kostela svatého Martina, řekl, že se modlí za oběti lidické tragédie, ale zároveň je přirovnal k tomu, co se děje dnes »nejen na nedaleké Ukrajině«. »Jako by se svět vůbec nepoučil, když se musí opakovat tyto bolestné zkušenosti,« uvedl arcibiskup.
Mezi několika stovkami přítomných na pietní akci u hlavního památníku nechyběli kromě prezidenta Pavla ani mj. předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), ministr dopravy Martin Kupka (ODS), předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula, europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM) nebo guvernér České národní banky Aleš Michl.
Prezident Pavel tentokrát neměl žádný oficiální projev. Po tom posledním, v rámci Terezínské tryzny, byl kritizován za slova o tom, že »odpovědnost za zločiny, které páchali naši předkové, musíme přijmout, a poučit se z nich.« Například předsedkyně České suverenity Jana Volfová s ohledem na její vězněné předky prohlásila, že Pavla už nikdy nemůže nazývat prezidentem, a šéf parlamentního hnutí SPD Tomio Okamura se nechal slyšet, že »pan Pavel zřejmě reflektoval vlastní minulost agenta rozvědky a kariérního komunisty«.
Do Lidic však zavítali nejen čelní politici, ale i běžní občané. Například agentura ČTK přinesla slova šestaosmdesátiletého Jiřího Pokorného z Berouna, který byl v Lidicích poprvé v září 1945 se svým otcem a později se podílel na obnově obce. »Když mě sem přivezl otec v roce 1945, tak jsme stáli tady nahoře a on se rozplakal a řekl, že tohle se už nesmí opakovat. Od té doby jsem tady několikrát do roka, a jakmile mi přijedou nějací příbuzní, tak je přivezu sem a vyprávím jim, co jsem slyšel od mého táty,« řekl Pokorný.
Lidice, které Němci vypálili 10. června 1942, jsou jedním ze symbolů nacistického teroru za druhé světové války. Z této obyčejné středočeské obce pocházeli dva muži, kteří uprchli do Anglie, což bylo dáno do souvislosti se zavražděním říšského protektora Reinharda Heydricha. Přesto, že němečtí okupanti záhy pochopili, že v obci nelze hledat atentátníky, její zničení uskutečnili jako varování pro celý český národ. V téhle souvislosti se náramně hodil i fakt, že šlehající plameny byly na dálku vidět do hlavního města Prahy.
V obci tehdy bylo zastřeleno 173 mužů, ženy byly internovány v koncentračním táboře v Ravensbrücku a děti, kromě několika vybraných na poněmčení a kojenců do jednoho roku, zavraždili nacisté plynem ve vyhlazovacím táboře. Celkem našlo na základě německé zvůle smrt 340 lidických obyvatel. Po ukončení války se zpět do vlasti vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí.
