Čuba nám ukázal, jak se orientovat v kontextu své doby
Právník, elektroinženýr a podnikový manažer Karel Nedbálek spojil své první post studijní pracovní krůčky s legendárním JZD AK Slušovice. Zlínský rodák, který zde našel uplatnění jako vedoucí provozu výroby kazetových počítačů TNS a periferií, byl mj. v letech 1991-1992 generálním ředitelem DAK START TRENČÍN, druhé největší nástupnické organizace DAK Slušovice, závodu disponujícím robotizovaným pracovištěm. Kromě své vlastní právní činnosti dnes mj. přednáší právo na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a je rozhodcem u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře a Agrární komoře ČR. Člen politické strany Česká suverenita napsal i řadu knih, hlavně o »slušovickém zázraku«. Proto první otázka padla právě tímto směrem, ovšem další už zabrousily na politickou a ekonomickou realitu dneška…
Jak vzpomínáte na »zlaté slušovické doby« a na Františka Čubu? Co si z jeho odkazu vzít do dnešní doby?
Na dobu činnosti JZD AK Slušovice vzpomínám, často uvažuji hlavně o tom, kde jsme tehdy byli v systému řízení, motivaci družstevníků a zavádění nových poznatků vědy a techniky do praxe. Napsal jsem na toto téma řadu článků a knih, uvádím také, jaký odkaz pro region mělo působení JZD AK Slušovice.
V knize Cesta Františka Čuby z Březové k JZD Slušovice píši o životě Františka Čuby, jeho úspěchu a vlivu této osobnosti na region Slušovice a celý Zlínský kraj, popisuji podnikání v socialismu a způsoby řízení obecně.
Jsou zde zaznamenány některé významné projekty a způsoby řízení, kterými František Čuba motivoval zaměstnance. Kniha se zabývá zhodnocením regionu v současné době a úvahou nad hypotetickým ušlým ziskem, jenž byl způsoben likvidací podniku vytvořeného Františkem Čubou, stejně jako popisem dodnes fungujících společností, které v regionu působí a byly založeny nebo vedeny bývalými zaměstnanci JZD Slušovice.
Další kniha Revoluce v roce 1989 začala ve Slušovicích, aspekt inkluze NEW AGE anebo vše bylo jinak ukazuje, že dějiny jsou jako karty v rukou mocných a vlivných lidí a ti se je snaží ovlivňovat. Jsou ale řízeny, ať chtějí nebo nechtějí, zákonitými společenskými pravidly.
Ve Slušovicích začala revoluce za pokrok společenských změn, které obstály jen díky podpoře mnoha tehdejších sil, které chtěly československou ekonomiku a její výsledky posunout mezi TOP 10-20 ve světě, a to i proti vůli konzervativců v KSČ. Rok 1989 však nebyl vítězný ani pro konzervativní síly KSČ, které možná střet vyprovokovaly, ale i revoluce ve Slušovicích za lepší ekonomické výsledky prohrála. Ukazuje se, že nikdo by neměl mít více moci, než kolik má odpovědnosti.
Poslední kniha na toto téma je Jak řídil František Čuba JZD AK Slušovice k dnešnímu rozvoji regionu. V roce 1986, kdy se JZD Slušovice přejmenovalo na JZD Agrokombinát Slušovice, začal neuvěřitelný růst podniku se zaměřením na kvalitativní ukazatele výroby. Další sekvence knihy pokračuje lednem 1989, byl to start nejúspěšnějšího roku, ale zároveň bod obratu, který vedl k postupnému rozkladu a konci tohoto podniku. Pracoviště se předávala do osobní péče s ekonomickou a výrobní zodpovědností, rozvinuly se motivační faktory s pravidelným čtvrtletním hodnocením řídících pracovníků a nejlepší šampioni byli pověřováni, aby realizovali poslední poznatky vědecko-technických poznatků v praxi. Ukazuji vize předsedy družstva Františka Čuby dva měsíce před listopadem 1989. Rozšířil množství malých rodinných podniků a snažil se družstvo převést na podíly na zisku, a nakonec akcie, zatím družstevní. V lednu 1990 prohlásil, že došlo ke společenské změně systému a začal rychle privatizovat. Závěrečná část knihy popisuje JZD AK Slušovice a jeho výrobní výsledky, cesty rozvoje, podnikatelský systém, který tento rozvoj umožnil, a hlavně jaký to mělo a má na podnikatelskou aktivitu regionu Slušovic a okolí vliv dnes.
Kniha poukazuje na způsoby řízení družstevního podniku, kdy principy byly silně deformovány socialistickým nazíráním, které s myšlenkou družstevnictví, jež vznikla v Rakousku-Uhersku v devatenáctém století, neměly nic společného. Kniha ukazuje, že i v centrálně zkostnatělém, nepružném řízení, mohla existovat konkurence a zdravé podnikání a tržní mechanismy za účelem zisku. Agrokombinát ve Slušovicích naučil mnoho družstevníků dobře a rychle podnikat. To dokládá i množství úspěšných firem a živnostníků ve Slušovicích, které mají 3000 obyvatel.
Někteří ekonomové spočítali, že kdyby Agrokombinát Slušovice dále pokračoval, dnes by dosáhl obrat kolem 100 miliard. Kvalifikovaným odhadem se ale přikláním k nižší částce, která rezonuje kolem 65 000 000 000 Kč.
Jsou to minimální tržby, které slušovický motivační systém přinesl pro rozvoj regionu ročně. Uvedená částka odpovídá zaměstnanosti lidí, představuje zdroje pro budování infrastruktury jednotlivých firem a prostředky do státního rozpočtu ve formě daní.
Na závěr: »Hrozně krásná doba to byla, pro nás tady, takovou dobu vy nezažijete.«
Rád bych uvedl, že jakákoli doba je jedinečná a vyžaduje specifická řešení. František Čuba, slavný představitel »zlatých dob« JZD Slušovice, nám demonstroval, jak se orientovat v kontextu své doby. Ve své éře představil unikátní a účinný model prosperity, který garantoval důstojnou životní úroveň pro každého občana v jeho regionu. Jeho odkaz pro současnost? Hlavní poselství, které nám předal, je to, že pro každé období lze najít řešení, žít v prosperující společnosti důstojný život. Toto řešení musíme ovšem aktivně hledat.
Co si vy, jako doktor práv, myslíte o vládním snížení valorizace důchodů? Bylo to protiprávní? Měl by Ústavní soud novelu zamítnout? A jak hodnotíte reakci prezidenta Petra Pavla, který zákon podepsal, i když vyjádřil pochyby o jeho ústavnosti?
Valorizace důchodů by měla být na úrovni zdravé inflace a ne inflace statistické, při této valorizaci se jenom roztáčí spirála inflace. Dle mého názoru by se Ústavní soud novelou měl zabývat a jako protiprávní ji zamítnout.
Ovšem pokud jde o otázku, zda je snížení valorizace důchodů protiprávní, to je nyní méně důležité. Hlavní je, že vláda nám tímto krokem dává signál o své finanční tísni a o neschopnosti nalézt adekvátní řešení. Nejjednodušší je často zaměřit se na nejzranitelnější skupiny obyvatel, což je ale postoj, který by se měl označit za zbabělý.
Kroky prezidenta Petra Pavla nejsem schopen posoudit, jeho vyjádření bylo učiněno v hektické době a nějakým způsobem nechtěl odrazovat voliče stávající koalice, nebo neměl dostatek vědomostí o této problematice a neměl zatím vybraný team poradců. Dále nemám dostatek informací o jeho konání, neboť nesleduji lidi, kteří se podřizují aktuálním mocenským strukturám, ať už to byli kdysi komunisté, dnes globalisté, nebo v budoucnu možná mimozemšťané.
Petr Fiala na loňské Zemi živitelce prohlásil, že potravinová soběstačnost v našich podmínkách není možná. Co vy na to jako člověk se zkušenostmi z JZD AK Slušovice?
Je zajímavé, jak moderní svět prahne po bio produktech. Bio produkt je potravina získaná pomocí zemědělských praktik, které zahrnují použití přírodních hnojiv a vyloučení použití pesticidů a herbicidů. V 18. století se potraviny vyráběly přesně podle těchto požadavků a průměrný výnos obilí byl 1000 kg/ha. Dnes je hektarový výnos zhruba 6000 kg/ha. S tím velmi úzce souvisí produkce masa. Abyste dosáhli přírůstku 1 kg masa, potřebujete u kuřecího masa 2,5 kg obilovin, u vepřového 4,5 kg a u hovězího 7 kg obilovin.
Pro naše úvahy musíme stanovit práh potravinové bezpečnosti jako preventivního opatření státu pro zvládnutí následků krizí a ohrožení, tj. modelovat opatření umožňující krize překonávat. Krize může vzniknout jak ohrožením terorismem, tak jiným konfliktem, živelnými pohromami, či v souvislosti s vypuknutím nebezpečných nákaz. V neposlední řadě se může jednat o ekonomickou nestabilitu (např. hospodářská a měnová krize, výrazné snížení kupní síly, omezení rodinných rozpočtů při nestabilitě příjmů, vysoký podíl nezaměstnaných apod.), která může způsobit obrovské problémy při zásobování. Nedostatečná nabídka potravin může vyústit až v občanské nepokoje. Zcela se nedá vyloučit ani panika a vykupování určitých druhů potravin, které je třeba jednorázově a hlavně rychle řešit tak, aby nebyla narušena funkce trhu. Uvedené výstupy byly částečně korigovány v roce 2018.
Nejde tedy jen o soběstačnost, ale také o potravinovou bezpečnost. Potravinová bezpečnost znamená, že všichni lidé mají stále fyzický a ekonomický přístup k bezpečným a výživným potravinám, a to v množství dostatečném pro udržení aktivního a zdravého života. S tím úzce souvisí soběstačnost, daný region musí být schopen přežít při uzavření hranic po jakoukoli dobu a odolat i potenciálním sankcím, ať už ekonomickým, zdravotním či vojenským.
Toto je poměrně komplexní problém, a není jednoduché v něm nalézt cestu. Možná premiér Petr Fiala svým výrokem jen nepřesně vyjádřil, že není schopen pochopit potravinovou soběstačnost v podmínkách, kterými je obklopen. Potravinová soběstačnost v našich podmínkách je možná.
Jak vyřešit stoupající ceny potravin? Pomůže tomu plánovaný konsolidační balíček a snížení DPH o tři procentní body?
Tady bych připomněl Lafferovu křivku, která zobrazuje hypotetickou závislost celkové sumy vybraných daní na míře zdanění. Vysoké daně mají negativní dopad na ekonomický růst, protože oslabují motivaci lidí k pracovním výkonům, zvětšují daňové úniky a vyvolávají únik kapitálu, včetně odlivu mozků a tím podnikatelských schopností ze země. Správnou daňovou politikou se snižují, nebo zvětšují také inflační tlaky. Příliš vysoká daňová sazba natolik zatěžuje daňové poplatníky, že v konečném důsledku zapříčiní růst šedé ekonomiky, spolu s únikem kapitálu do méně daňově zatížených zemí.
Každá prosperující společnost je založena na dostupnosti levné energie. My máme dostatek elektrické energie, jsme soběstační ve výrobě a v klíčové společnosti máme rozhodovací právo, přesto se vláda obává zasáhnout. Lze si snadno představit, že někdo z vedení ČEZ mohl říci panu premiérovi: »Elektrická energie je velmi komplikovaná komodita a vy, pane premiére, zřejmě tomuto problému nerozumíte, proto do této oblasti nemůžete zasahovat.« Premiér, který pravděpodobně nerozumí mnoha věcem, tento fakt uzná, a tímto způsobem se problém nestane jeho hlavní prioritou, aby se nejevil jako nekompetentní. Výsledkem je, že máme drahé potraviny a vláda místo řešení situace odvádí pozornost a předkládá občanům konsolidační balíčky jako kouzelnický trik.
Vzhledem k tomu, že dojde k posunům více daňových sazeb u potravin, neočekávám, že se to projeví na celkovém snížení cen u potravin. Na cenu potravin májí zásadní vliv ceny energií a vstupy komodit souvisejících s výrobou a obchodem s potravinovými komoditami. Dále zde budou inflační tlaky na zvyšování mzdových položek ve výrobě a obchodu. Všechny tyto faktory nahrávají růstu cen potravin. Plánovaný konsolidační balíček nepovede ke snížení jejich cen.
Jak vůbec hodnotíte tzv. konsolidační balíček jako celek?
Konsolidační balíček je nesystémový a dalo by se říci chaotický, nejde na podstatu věci a problémů v české ekonomice. Je potřeba změnit a přizpůsobit hospodářství tak, aby se více zapojoval faktor sociální součinnosti. To zahrnuje vytvoření podmínek pro flexibilní pracovní místa s různými délkami pracovní doby, aby lidé mohli lépe reagovat na měnící se hospodářství a své potřeby. Je také důležité, aby lidé mohli snadno opustit svá pracovní místa a uvolnit je pro novou generaci pracovníků, aniž by ztratili základní sociální jistoty. To je velmi důležitý faktor pro začlenění mladé generace do sociální hierarchie. Měli bychom se také připravit na to, že digitalizace a robotizace přebírají část pracovních míst. Proto bychom měli zvažovat, které pozice je vhodné nahradit technologiemi a které ne. Vytváření pracovních podmínek s kratší pracovní dobou a lokalizací hospodářství by mohlo vést k větší potřebě pracovních pozic. Je také důležité nasměrovat pracovní pozice ze státního aparátu zpět do průmyslu a služeb.
Pokud se nebudeme zabývat podstatou problému, pak je takový balíček pouze kouřovou clonou, za kterou se skrývá Čáryfuk.
Vládní kritici argumentovali, že v důsledku protiruských sankcí nevydržíme zimu. Nestalo se. Byla to tedy dezinformace, nebo z hlediska údajně nedostatečných zásobníků plynu pomohla mírná zima?
Média informace často nepřesně interpretovala. Na uplynulou zimu jsme byli významně zásobeni plynem, který pocházel z ruských zdrojů. Navíc v Evropě došlo k výraznému poklesu průmyslové výroby, a tudíž k nejnižší potřebě plynu v průmyslu za poslední roky, což je samozřejmě velký problém. Je také pravdou, že zima byla velmi mírná. Nyní představitelé Kataru tvrdí, že Evropa není ochotná podepsat dlouhodobou smlouvu na dodávky plynu, protože je šokovaná cenami v porovnání s cenami, co platila Rusku. Rusko ztratilo iluze o Evropě a již nemá zájem prodávat plyn do Evropy, což potvrzuje situace v Itálii, kde Gazprom odmítl dodávky a Itálie se pokouší vynutit dodávky u mezinárodního soudu.
Jinými slovy, co se týče plynu, to nejhorší nás teprve čeká.
Působí skutečně protiruské sankce na toho, na koho mají dopadat, nebo naopak na ty, kteří k nim sáhli?
Dnešní doba se odklání od etických a mravních hodnot a biologické přirozenosti, ztrácí se v ní pevný řád, ten se postupně rozpadá. Ztrácíme ho v sobě i kolem sebe a týká se to všeho, včetně základních hodnot. Ve společnosti je tak zdůrazňován nový pohled na chování s ignorancí vrozených vzorců sociálního a právního jednání. Osvědčené a přirozené chování disponuje přirozeným, vysoce diferencovaným systémem vylučujícím všechny společensky škodlivé tendence. Dochází tím k zpochybňování a devastaci konstant našich životů, tradic, zvyklostí i našich základních fundamentálních hodnot, jako je pravda, rozum a lidská přirozenost, které udržují naši kulturu pohromadě. Ty se nahrazují různými novými ideologiemi, sociálními konstrukty, systémem nových norem sociálního chování, roste například počet nových pohlaví.
Západní svět dlouhodobě okopává kotníky Rusku, čímž vyprovokoval Rusko, aby se připravilo na nejhorší. Když pak západní svět udeřil plnou silou, Rusko bylo již připraveno, na rozdíl od západního světa. Nyní si západní svět nechce připustit svou chybu a nadále zpřísňuje sankce, doufaje, že se Rusko zhroutí. Myslím, že už je ale pozdě. Nebo ještě jinak: »Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá«.
V knize REJ MASEK, Kolokvium rozmluva ABOUT ALL jsou zpracovány oblasti zemědělství, měnové politiky, České národní banky, státního rozpočtu, koncepce průmyslu, obchodu, energetiky, dopravy, dopravní infrastruktury.
V dnešní společenské krizi se ukazují v největší nahotě odvěké sny lidstva o blahobytu a spravedlivé společnosti, o ovládnutí přírody s cílem dosáhnout lidského štěstí pomocí technických prostředků. Věda lidstvo obdarovává dosud nikdy nepoznanou silou a dodává stále podněty hospodářství, volá po etice, která dobrovolným omezením zastaví její moc, aby se nestala pro člověka zkázou. Dnes již nepostačuje, aby jednotlivci ctili zákony, ukazuje se, že nová dimenze odpovědnosti nemůže mít jenom etickou podstatu v přítomnosti jako spravedlnost, milosrdenství, poctivost, ale musí být slučitelná s trváním lidského života na Zemi v budoucnosti. Vize společnosti jsou a budou konfrontovány s vizemi, jak si je řada lidí ve společnosti vysnívá, nebo ideologicky požaduje.
Byl byste pro odchod z EU a NATO, nebo spíše pro reformu těchto organizací?
Začnu trochu jinak. Ochrana životního prostředí má přirozeně smysl, a to zejména v době, kdy jsou k dispozici technologie, které mohou přispět k lepšímu životnímu stylu a zároveň k vyšší ochraně planety. Vyvážený stav mezi životním prostředím, hospodářstvím a potřebami člověka je však nezbytnou podmínkou, abychom nevytvářeli ještě větší problémy. Zneužívání ochrany životního prostředí proti člověku je neakceptovatelné.
Chránit bychom měli především člověka, vodu a vzduch. Bez vody jsme schopni přežít jen několik dní a bez vzduchu jen několik minut. Je bezesporu nutné chránit čistotu vzduchu a vody jako základní přírodní zdroj. Nemůžeme dopustit, aby se vzduch stal obchodovatelným produktem a aby bylo vnímáno dýchání člověka jako zdroj znečištění planety. Voda by se měla vrátit zpět k člověku. Voda a vzduch jsou nejzákladnějšími lidskými potřebami.
Životní prostor by měl být pro člověka formulován jako místo, které mu poskytuje bezpečí, pohodlí a možnosti rozvoje. To zahrnuje vhodné bydlení, přístup k cenově dostupným a kvalitním potravinám i pro občany, kteří se z jakéhokoli důvodu ocitli v nouzi.
Nemůžeme opomenout dostupnost zdravotní péče, ve které se budeme chovat k člověku jako k lidské bytosti a přestaneme ho vnímat jako klienta navázaného na finanční systém.
Lidé v zásadě nechtějí pracovat, proto musíme zapojit všechny motivační faktory, které budou podporovat součinnost a chuť budovat a zušlechťovat vlastní region. Musíme přiznat lidem, kteří vybudovali náš region a obětovali svou energii pro zlepšení životních podmínek a zároveň přispěli k naší dnešní lepší životní úrovni, vyšší společenské uznání než lidem, kteří přijdou odkudkoli a chtěli by zadarmo požívat stejných výsad, importovat a vnucovat nám své vidění světa.
Na základě toho bychom měli vrátit hlubokou úctu seniorům a chránit je, protože na jejich potu a krvi je založena naše životní úroveň. Jsme lidé s tělem, duší a svobodnou vůlí, můžeme se sami rozhodnout, co vlastně chceme! Měli bychom se zamyslet nad tím, co a proč chceme redukovat, jaké hodnoty budeme prosazovat. Žijeme v době, kdy můžeme buď přijmout novou ideologii a podřídit se ji, nebo si ji sami vytvořit.
Z výše uvedených důvodů také myslím, že, jestli nedojde k zásadní reformě EU, musí zákonitě dojít k jejímu rozpadu. Není rozhodující, co si přeji já. Svět se nyní nachází na prahu velkého zlomu, a je otázka, zda tyto instituce tento zlom přežijí.
Petr Kojzar
