Čínský pohled na Českou republiku mediálníma očima je trochu jiný, než náš. Čínskou změnu z rozvojové země umožnila velmi promyšlená kombinace trhu a direktivního řízení ekonomiky. Čína může sehrát velmi významnou roli v mírovém vyřešení konfliktu na Ukrajině. I rozvoj Tchaj-wanu je dobrý, Čína tím získá silnou provincii. Nejen tato slova, někdy i vyřčena s trochou nadsázky, zazněla na včerejším Diskusním podvečeru, který pořádal spolek Nespokojení ve spolupráci s Národní akademií ČSNS, Společnosti W. Brandta a B. Kreiskyho a s Nadací Železné opony.
V úvodním slovu v zasedacím sále na Novotného lávce v Praze 1 předseda spolku Nespokojení, expremiér Jiří Paroubek uvedl okruhy, o kterých by se mohlo hovořit: mírová iniciativa Číny, ekonomické výhledy čínské ekonomiky či návštěvy českých ústavních činitelů Tchaj-wanu.
Porovnal svou první cestu do Číny v pozici premiéra s rozvojem, který viděl později. Návštěvy českých politiků na Tchaj-wanu, které podle něj Čína bere možná trochu přehnaně jako provokace, označil za jakési předskokany, po kterých tam pak přijede někdo z USA. »Ani Tchajwanci nechtějí žádné konfrontace, uvědomují si spjatost s pevninskou Čínou, když ne zatím politickou, tak určitě ekonomickou. Nezanedbatelná role Číny je i v mírovém uspořádání současných konfliktů, nejen na Ukrajině, ale třeba i v Sýrii. Americké uplatňování římské zásady ‚divide et impera‘ nemusí být vždy nejlepší řešení, Číně jde o harmonii. Jsme na počátku zápasu o nový světový pořádek. Na Ukrajině teď jde o boj Západu proti Rusku, nastolení jednostranného míru a pokus o udržení unipolárního světa, který už dnes neexistuje. Návštěva čínského prezidenta v Moskvě ve mně vzbudila dojem, že pokud by se Rusko dostalo do úzkých a pokud by mělo někdy dojít k tomu, co si třeba přeje neformální poradce prezidenta Kolář, když veřejně mluvil v ČT o tom, že Rusko musí vypadnout z Kaliningradu, nezůstane Rusko samo,« řekl Paroubek.
Bývalý ministr zahraničních věcí a předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan vyzdvihl zejména snahu Číny o zprostředkování míru v konfliktu na Ukrajině. Připomněl podobný záměr brazilského prezidenta Luly i jeho návštěvu v Číně, stejně jako francouzského prezidenta Macrona. »Naznačil, že by Evropa nemusela vojensky bránit Tchaj-wan. Podle něj setkávat se s tchajwanskými partnery není pro Francii priorita. Evropa by podle něj měla usilovat o strategickou autonomii,« uvedl Kavan.
Připomněl i význam návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Moskvě a snahu o vytvoření nového čínsko-ruského globálního pořádku. Zmínil i poměrně umírněné plány čínského vedení pro letošní rok – pětiprocentní hospodářský růst, ale na druhé straně plánuje i vznik 12 milionů nových pracovních míst. Zdůraznil i význam projektu Pás a stezka a čínskou roli ve zprostředkování obnovení diplomatických vztahů mezi šíítským Íránem a sunnitskou Saúdskou Arábií.
Filosof a expert na globální studia se zaměřením na Čínu a Asii Marek Hrubec se věnoval pochopení a nepochopení vztahů mezi jednotlivými zeměmi EU a Čínou nebo USA a Čínou. »Ministr zahraničí USA Antony Blinken hovořil o třech aspektech přístupu k Číně: competition, adversary and cooperation. Tedy soupeření, když by mělo být, nepřátelství, když musí být a spolupráce, když může být. Mnozí nechápali, co s tím. Francie má odlišný postoj k Číně než USA, než EU, má zájem o spolupráci s Čínou. Prezident Lula z Brazílie také navštívil Čínu, samozřejmě v rámci členství v BRICS s Čínou spolupracují. Když to srovnáme s Českou republikou a návštěvami ústavních činitelů na Tchaj-wanu, vidíme kontrast v přístupu. Návštěva nejmenované předsedkyně a asi stočlenné delegace může být pro Čínu z krátkodobého hlediska nepříjemná, ale Čína hledí z dlouhodobé perspektivy. A z té tato návštěva Číně spíše pomohla – po budoucím sjednocení bude samozřejmě ráda, že má rozvinutou i další provincii,« řekl s trochou nadsázky Hrubec.
Trochu jiný pohled přinesl bývalý generální ředitel společnosti Economia a vydavatel Literárních novin Miroslav Pavel. Jiný v tom, že není v politice tak zkušený, jako předřečníci a skoro celý život se pohybuje v mediích, jak řekl v úvodu. »Media rozděluji do tří kategorií – služebná k moci, pak ta schopná mediace různých názorů ve společnosti a jen velice málo jich je schopno přinášet nové pohledy na společenské záležitosti. Prošel jsem všemi,« uvedl Pavel a dále se věnoval spolupráci Literárních novin s čínským deníkem Kuang-ming ž‘-pao a vydávání magazínu Dossier. »Výběr témat do magazínu nebyl jednoduchý, protože čínský pohled na Českou republiku mediálníma očima je trochu jiný, než náš. Například magazín o čínském porcelánu byl přílohou deníku Právo. Čínskou změnu z rozvojové země umožnila velmi promyšlená kombinace trhu a direktivního řízení ekonomiky. Nebojí se direktivně rozhodovat, určovat investiční politiku. Čínský způsob řešení společenských problémů je mi sympatický právě proto, že ta země jde velmi rychle dopředu. Ekonomickým rozvojem, sdílením bohatství, které vytvářejí, se jim daří ve společnosti udržet klid, mír a snahu se rozvíjet,« uzavřel Pavel.
