Mimořádné v tom směru, že Česko je v ekonomickém propadu, ale také v politické krizi. Vláda ovšem politickou krizi vůbec nevnímá, protože počítá ve sněmovně jen hlasy. A těch má dostatek. 108 vládních poslanců drží zatím pohromadě, zčásti proto, že se obávají nových voleb, ve kterých prakticky všechny strany vládní koalice s výjimkou ODS jsou ohroženy propadem pod hranici volitelnosti 5%.
A tak Např. v Echo24 se objevuje článek pod názvem: „Český propad je extrémní, jsme naprostou raritou“. Na serveru Lidovky.cz se objevuje článek s názvem: „Klaus: Politický systém nefunguje, mezi občanem a státem opět nastala hluboká nedůvěra“. Na stejném serveru je další hrůza s názvem: „Lékařů je dost, v Česku je ale moc nemocnic. Z mapy by klidně mohla zmizet třetina špitálů, tvrdí Prymula“. Na serveru Novinky.cz se objevuje článek s názvem: „Lékaři: Nemocnice počítají s omezením péče, odloží se stovky operací“. Na Seznam Zprávy je článek: „Každý pátý učitel v Česku je vyčerpaný. Řešení není jen v penězích“. Ve stejném médiu se objevuje ještě další článek věnovaný školství: „Bek si jde na vládu pro miliardy, nemá ale podporu“.
Již zmíněné Echo24 nás informuje: „Hyundai v Nošovicích chystá hromadné propuštění, zavírá halu na převodovky“. A mohl bych pokračovat výčtem ze zahraničních médií, kde se objevuje obdobný přísun hrůz, jako v těch českých, týkající se většinou středovýchodního konfliktu anebo války na Ukrajině.
Česká vláda si vůbec nechce uvědomit, že dostala zemi do krizové situace. Svými kroky si znepřátelila celé skupiny obyvatelstva, a to skupiny, které jsou velmi vlivné. Velmi vlivní v každé společnosti jsou vždy lékaři a učitelé. Pokud učitelé na čas zavřou krám a stáhnou ve roletu, byť by to byl jediný den ve školách, dopadne to na statisíce lidí. Rodiče dětí si budou muset zařídit hlídání svých ratolestí. Ten, kdo si ho nezařídí, bude si muset vybrat dovolenou anebo si vzít děti do práce. Samozřejmě, že to postihne výkon celého národního hospodářství.
Pokud jde o lékaře, pokud vláda mladé lékaře svou neschopností kompromisu definitivně zradikalizuje, bude to mít nedozírné následky. Pro zdraví občanů i pro situaci v nemocnicích a v celém zdravotnictví.
Část zdravotníků, jde vedle lékařů také o zdravotní sestry, může v důsledku nastalé situace buď odejít do důchodu (v případě dříve narozených) anebo třeba do zahraničí. Anebo z veřejných nemocnic do nemocnic soukromých.
Prostě vláda neumí vůbec řešit praktické problémy státu. Již 19. měsíc po sobě klesá maloobchodní obrat. Vláda vůbec nenašla ani nehledá mechanismus, jak by zabránila velkým obchodním řetězcům, tedy oligopolům, stanovit ceny s často neslýchaně vysokým obchodním rozpětím. Prvovýrobci, zemědělci anebo potravináři uvádějí, za kolik řetězcům své produkty prodávají a za kolik prodávají tyto produkty řetězce. Velká část řetězci prodávaného zboží končí ve slevách, které jsou v řádech desítek procent z původní ceny. A i tak jsou při prodeji zboží v akcích řetězce ziskové.
Prostě, v národním hospodářství se vytvořila oligopolní struktura velkých firem počínaje bankami, přes energetické firmy, až po obchodní řetězce, které diktují ceny. Kromě toho, že diktují ceny, tak tyto firmy také diktují tržní podmínky, které jsou špatné pro spotřebitele. A to ať už je spotřebitelem občan jako konečný konzument anebo malá či střední česká firma.
V příštím roce dojde k dalšímu útlumu českého hospodářství (predikoval jsem i ten letošní propad české ekonomiky mnoho měsíců dopředu, když MF, ČNB i další instituce předváděly povinný optimismus). A tak budeme dále „nemocným mužem Evropy“. Počátek všeho je v energetice, kde lze očekávat růst cen elektřiny meziročně o 20 – 25%, o něco méně u plynu a možná, že ceny tepla neporostou rychleji nežli ceny elektrické energie… Tedy možná. Pokud je ale někdo připojen se svým bytem např. na trubku z teplárny a je závislý na cenových podmínkách, které mu vnutí teplárna, je prakticky bezmocný. I v příštím roce tedy budeme mít vysokou inflaci, budeme zažívat další propad spotřeby obyvatelstva a tedy propad HDP a také životní úrovně lidí. Vláda nemá žádnou představu, jak celou věc řešit. Buďto za to mohly předchozí vlády anebo ruský prezident Putin, případně Číňané. Takhle se dlouhodobě ovšem nedají věci řešit.
Vláda aby měla přijít s vlastními návrhy toho, jak obnovit hospodářský růst. Zatím nic takového nevzniklo a tzv. konsolidační balíček povede v roce 2024 jen k dalšímu utlumení národního hospodářství.
Jiří Paroubek
